Aby byla práce s touto stránkou příjemnější, využíváme soubory cookies.
? 

Odborná směrnice č. 5

Printed from https://www.actuaria.cz/smernice-5.html

Postačitelnost technických rezerv neživotního pojištění

Právní normy:

  • zák. č. 363/ 1999 Sb. o pojišťovnictví v platném znění,
  • vyhl. č. 303/ 2004 Sb.,
  • vyhl. č. 502/ 2002 Sb. pro účetní jednotky, které jsou pojišťovnami, v platném znění,
  • směrnice: mezinárodní účetní standardy IFRS 4, IAS 37.


Vydání č. 1 schválené dne 1.8.2005

Směrnice se zabývá posuzováním výše technických rezerv z hlediska splnitelnosti závazků pojišťovny vyplývajících ze smluv neživotního pojištění.

1. Postačitelnost technických rezerv

1.1. Jak vyplývá z obsahu § 14, 15 zák. č. 363 / 1999 Sb., definuje zákon o pojišťovnictví (dále jen zákon) výši technických rezerv pouze k datu závěrky na konci účetního období. Současně však vyhl. č. 502/ 2002 Sb. pro účetní jednotky, které jsou pojišťovnami, stanoví v § 28 odst. 2, že výše technických rezerv musí být v každém okamžiku dostatečná do té míry, aby pojišťovna byla schopna dostát svým závazkům plynoucím z pojistných smluv. Zákon ani související vyhlášky takto vymezenou postačitelnost rezerv podrobněji neupravují.

1.2. Mezinárodní standard finančního výkaznictví pro pojistné smlouvy IFRS 4 v odstavcích 15 až 19 zavádí povinné ověřování skutečnosti, zda prostředky, jejichž zdrojem jsou účetně vykázané pojistné závazky, na krytí reálných závazků postačují. Provádí-li pojišťovna pro nějakou část svého obchodu řádným způsobem odhad rezervy na pojistná plnění některou z osvědčených metod analýzy škodních dat beroucích do úvahy všechny smluvní a související peněžní toky, lze mít za to, že jsou splněny požadavky odst. 16 písm. a) standardu. V ostatních případech je třeba postupovat dle odst. 17.

1.3. Vzhledem k tomu, že finanční umístění technických rezerv pojišťoven je podrobně upraveno § 21a zákona a § 4 vyhl. č. 303/ 2004 Sb., lze ustanovení odst. 17 písm. a) standardu  tomu přiměřeně vyložit, takže se jeho vliv omezuje na vyloučení časově rozlišených pořizovacích nákladů podle bodu (i) a veškerých souvisejících nehmotných aktiv podle bodu (ii).  Podle odst. 17 písm. b) se posouzení postačitelnosti prostředků ke krytí pojistných závazků má řídit standardem IAS 37  Rezervy, podmíněné závazky a podmíněná aktiva. O zde relevantních zásadách IAS 37 bude pojednáno dále. Vidíme, že IFRS 4 nepředpisuje, aby ocenění výše pojistných závazků bylo vždy prováděno na základě odhadu peněžních toků vyplývajících z pojistných smluv, jak uvedeno v odst. 16 písm. a).

1.4. Dostatečnost technických rezerv podle § 28 odst. 2 vyhl. č. 502/ 2002 Sb. musí být trvalá. Tato směrnice ji proto vykládá způsobem odpovídajícím účetním zvyklostem a pokud možno nezávislým na vnitřních předpisech pojišťovny:

1.5. Technické rezervy neživotního pojištění lze považovat za postačitelné, když součet rezervy nezaslouženého pojistného, rezervy na pojistná plnění, případných jiných rezerv a aktuálního zůstatku technického účtu k neživotnímu pojištění snížený o hodnotu zajistných aktiv a o časově rozlišené pořizovací náklady není menší než reálná hodnota závazků vyplývajících ze smluv neživotního pojištění.

1.6. Při posuzování postačitelnosti rezerv k datu účetní závěrky není uvažován zůstatek technického účtu. Zůstatek technického účtu je uvažován v průběhu účetního období vzhledem k možné různosti postupů účtování během účetního období (viz též Dodatek č.1 k odborné směrnici č.2).  Podle § 28 odst. 1 vyhl. č. 502/ 2002 Sb. lze reálnou hodnotu závazků pojišťovny stanovit s použitím posudku znalce, což bude nejčastější způsob. Výklad nezbavuje aktuára posuzujícího postačitelnost rezerv povinnosti užít podle profesních zásad vlastní úsudek, zejména co se týče nakládání pojišťovny se zůstatkem technického účtu.

1.7. O segmentaci pojistného kmene pro ověřování postačitelnosti IFRS 4 odst. 18 uvádí, že test má být prováděn na souborech smluv vystavených obdobným rizikům a spravovaným jako jediné portfolio. Tuto segmentaci je vhodné dodržet při stanovení reálné hodnoty pojistných závazků.

2. Ověřování postačitelnosti rezerv

2.1. Posouzení technických rezerv vychází ze zásad standardu IAS 37, podle kterých je potřebné, aby podnik při stanovení výše rezervy

a) vzal v úvahu veškerá související rizika a nejistoty, aniž by vytvořil rezervu v nadměrné výši;

b) upravil závazek s použitím diskontní sazby odpovídající aktuálnímu tržnímu ocenění hodnoty peněz;

c) vzal v úvahu budoucí události, například legislativní změny, pokud existují dostatečně objektivní důkazy jejich uskutečnění.

Pokud podnik očekává, že obdrží náhradu všech nebo části výdajů, zde nejčastěji na základě zajistné smlouvy, má zaúčtovat tuto náhradu, je-li dostatečně jistá.

2.2. Při výpočtech potřebné výše rezerv se užívají zpravidla metody uvedené v příslušných interních směrnicích pro tvorbu technických rezerv pojišťovny při účetní závěrce na konci účetního období. Přitom je zejména nutné dohlédnout, aby užité početní podklady odpovídaly nejlepší predikci budoucího vývoje škod (viz písm.a) v bodě 2.1.). Postačitelnost rezerv vedených na způsob životního pojištění (např. renty, soukromé zdravotní pojištění) se ověřuje s přiměřeným využitím odborné směrnice č. 3.

2.3. V souladu se současnou praxí lze připustit, že dostatečná marže na riziko a neurčitost zahrnutá v rezervě vzniká nediskontováním očekávaných peněžních toků. Je však potřebné analýzou citlivosti provedených výpočtů a testováním scénářů se přesvědčit, že tomu tak skutečně je. Při těchto rozborech je vhodné časovou hodnotu peněz zohlednit (viz písm. b) v bodě 2.1.).

3. Úloha odpovědného pojistného matematika

3.1. Odpovědný pojistný matematik vyžaduje, aby pojišťovna provedla, případně sám provádí, testy postačitelnosti technických rezerv neživotního pojištění vždy k datu sestavení účetní závěrky. Dále se doporučuje provádět test k datu, kdy odpovědný pojistný matematik svým podpisem na výkazu potvrzuje správnost výše technických rezerv. Zejména je mu tato povinnost uložena v § 23 odst. 3 zákona pro výkaz o tvorbě a výši technických rezerv podle  § 13 odst. 7 a pro výkaz solventnosti podle § 22 odst. 6. Odpovědný pojistný matematik vychází z předpokladu, že výše rezerv ve výkaze se shodují s položkami v účetní závěrce. Odpovědný pojistný matematik rovněž vyžaduje nebo sám provádí test postačitelnosti rezerv, kdykoliv se v souvislosti s výkonem své činnosti domnívá, že výše rezerv je nedostatečná a chystá se podle § 23 o této skutečnosti informovat představenstvo pojišťovny.

3.2. Správnost matematických metod tvorby technických rezerv, které jsou obsaženy v interních směrnicích, je pojišťovna povinna podle § 23 odst 1 písm. e) zákona dát odpovědným pojistným matematikem potvrdit. Směrnice mají obsahovat též postup, jakým se stanoví výše pohledávek za zajišťovnami uvedené v § 4 vyhl. č. 303/ 2004 Sb.

3.3. Závěrem ověření by měl být výrok o přiměřenosti rezerv závazkům na vlastní vrub pojišťovny ve smyslu odstavce 1.5. V případě zjištění nedostatečnosti rezerv vzhledem k závazkům na vlastní vrub navrhuje odpovědný pojistný matematik opatření v návaznosti na toto zjištění (např. zvýšení rezerv, tvorba jiné rezervy, snížení časového rozlišení pořizovacích nákladů, doporučení o nakládání se zůstatkem technického účtu).