Aby byla práce s touto stránkou příjemnější, využíváme soubory cookies.
? 

Standard aktuárské praxe (SAP 1)

Printed from https://www.actuaria.cz/sap-1.html

OBECNÁ AKTUÁRSKÁ PRAXE

(verze v pdf)

ČSpA přejímá standardy z nadnárodních aktuárských asociací, jichž je plným členem, Evropské aktuárské asociace (Actuarial Association of Europe) a Mezinárodní aktuárské asociace (International Actuarial Association). SAP 1 je převzetím ESAP 1 schváleného dne 3. 10. 2014 . ČSpA vydává tento standard dvojjazyčně. V případě sporu má česká verze přednost před anglickou.

Schváleno

Valnou hromadou České společnosti aktuárů

dne 8. prosince 2015

1.     Článek                Obecné

1.1    Účel

Tento standard SAP poskytuje pokyny pro aktuáry při poskytování aktuárských služeb tak, aby zamýšlení uživatelé měli dostatečnou míru jistoty, že:

  • aktuárské služby jsou prováděny profesionálně a s náležitou péčí;
  • výsledky jsou relevantní vzhledem k jejich potřebám, jsou prezentovány jasně a srozumitelně a jsou úplné; a
  • použité předpoklady a metodika (včetně, ale ne výlučně, modelů a technik modelování) jsou náležitě uvedeny.

1.2     Rozsah

1.2.1     Tento standard SAP  je obecný standard. Vztahuje se na všechny aktuárské služby vykonávané aktuárem, pokud není určitý prvek pokynů explicitně nahrazen jiným standardem, jako jsou např. oborově-specifické normy, čilegislativou.

1.2.2     Smyslem oborově-specifických norem, zpravidla vydávaných příslušnými aktuárskými asociacemi, je obvykle zúžení oblasti praxe, která je považována za přijatelnou v rámci obecných standardů. Nicméně ve výjimečných případech je smyslem oborově-specifických norem definovat jako přijatelnou určitou praxi, která by přijatelnou nebyla v rámci obecných standardů. V takovém případě je tento účel jasně označen v oborově-specifické normě např.: „I přes obecné standardy, by aktuár měl….”, a následuje popis výjimky.

1.3    Soulad

Jsou situace, kdy se aktuár může odchýlit od pokynů tohoto standardu SAP, ale přesto být se SAP stále v souladu:

1.3.1     Legislativa může aktuárovi ukládat povinnosti. Dodržování požadavků daných legislativou, které jsou v konfliktu s tímto standardem SAP, není odchýlením od SAP.

1.3.2     Kodex profesionálního chování aktuára, který se vztahuje na práci, může být v rozporu s tímto standardem SAP. Dodržování požadavků daných kodexem, které jsou v rozporu s tímto standardem SAP, není odchylkou od SAP.

1.3.3     Aktuár se může odchýlit od pokynů uvedených v tomto standardu SAP, a přesto být stále v souladu se SAP, pokudaktuár ve zprávě  uvede náležité vyjádření vztahující se k povaze, smyslu a dopadům jakéhokoli takového odchýlení.

1.4    Aplikovatelnost

Tento standard SAP se vztahuje na aktuáry při poskytování aktuárské služby. Aktuár vykonávající aktuárské služby může vystupovat v různých rolích, např. jako zaměstnanec, řídící pracovník, statutární orgán, externí poradce, auditor či orgán dohledu subjektu.

1.4.1     Aplikace tohoto standardu SAP je jasná v případě, kdy se jedná o samostatného aktuára vykonávajícího poradenství v aktuárských službách pro klienta, který není s aktuárem propojen.

1.4.2     Existují nejméně dva obecné případy, kdy nejsou splněna kritéria uvedená v bodě 1.4.1:

a.    aktuárské služby poskytuje tým aktuárů, nebo

b.    aktuárské služby poskytuje aktuár pro stranu propojenou (jako je např. zaměstnavatel aktuára nebo propojenésubjekty v rámci společně ovládané skupiny).

1.4.3     Poskytuje-li aktuárské služby tým, pak se většina článků tohoto standardu SAP vztahuje na každého aktuára v týmu. Nicméně požadavky stanovené v některých článcích nemusí splňovat každý aktuár v týmu osobně (viz např. 3.1.1). Pokud jsou ustanovení článku relevantní pro práci aktuára, každý aktuár v týmu by si měl být vědom, který člen týmu za dodržení daného požadavku odpovídá, a měl by být přesvědčen, že tento člen týmu na sebe tuto odpovědnost přebírá.

1.4.4     Poskytuje-li aktuár aktuárské služby pro propojenou stranu, pak by měl aktuár tento standard SAP vykládat v kontextu praxe, která se běžně uplatňuje v rámci či ve vztahu k propojené straně, s výjimkou situace, kdy existují významné rozpory mezi touto praxí a tímto standardem SAP, v takovém případě by aktuár měl v maximální možné míře usilovat o dodržení ducha a záměru tohoto standardu SAP.

a.    Aktuár by měl zvážit očekávání zadavatele. S ohledem na tato očekávání může být vhodné vynechat některé části obsahu zprávy, které jsou jinak vyžadovány. Avšak omezení obsahu zprávy může být nevhodné, pokud se tatozpráva či závěry zprávy mohou dostat do širšího oběhu.

b.    Je-li aktuár přesvědčen, že za daných okolností začlenění některých částí obsahu do zprávy není nutné či vhodné, pak by měl být aktuár připraven (bude-li k tomu vyzván příslušnou aktuárskou profesní organizací) popsat tyto okolnosti a poskytnout zdůvodnění, proč došlo k omezení obsahu zprávy.

1.5    Přiměřený úsudek

Aktuár by měl při uplatňování tohoto standardu SAP používat přiměřený úsudek.

1.5.1     Úsudek je přiměřený, pakliže bere v úvahu:

a.    duch a záměr SAP;

b.    typ úlohy; a

c.    případná omezení času a zdrojů.

1.5.2     Žádná část tohoto standardu SAP by neměla být vykládána tak, že by vyžadovala práci neúměrnou rozsahu rozhodování či úlohy, ke kterým se váže, a neúměrnou užitku očekávaného z práce pro zamýšlené uživatele.

1.5.3     Jakýkoli úsudek vyžadovaný ze strany SAP (včetně implicitního) je zamýšlen jako odborný úsudek  aktuára, pokud není uvedeno jinak.

1.6    Jazyk

1.6.1     Některé obraty používané napříč všemi standardy SAP jsou zamýšleny tak, že je třeba je vykládat velmi specifickým způsobem v kontextu rozhodování aktuára. Následující slovesa jsou v textu použita ve speciálním významu:

a.    “musí“ (v orig. „must“) znamená, že uvedené postupy jsou povinné a jejich opomenutí představuje odchýlení se od tohoto standardu SAP;

b.    „měl by“ (v orig. „should“ nebo „shall“) znamená, že za normálních okolností se od aktuára očekává, že bude realizovat uvedený postup, s výjimkou situace, kdy by realizace postupu měla za následek nepatřičný výsledek, či by mohla potenciálně zmýlit zamýšlené uživatele aktuárských služeb. Pakliže uvedený postup není realizován,aktuár by měl tuto informaci uvést včetně důvodu, proč nebylo možné uvedený postup realizovat;

c.    “může“ (v orig. „may“) znamená, že uvedený postup není vyžadován ani není nutně očekáván, nicméně za určitých okolností je patřičný, možný jako jedna z dalších alternativ. Pozn. „mohl by“ (v anglickém originále „might“) se nepoužívá jako synonymum pro „may“ (může), ale spíš ve svém běžném významu.

1.6.2     V tomto dokumentu se používají četné výrazy, jejichž přesný význam je definován ve 2. článku. Tyto výrazy jsou zvýrazněny modře. [podtržené a zvýrazněné modře, což je také odkaz na definici (např. aktuár)]

1.7    Křížové odkazy

Když tento standard SAP odkazuje na obsah jiného dokumentu, pak se odkaz vztahuje na odkazovaný dokument v platném znění k datu přijetí, jak je uvedeno na titulní straně tohoto standardu SAP. Odkazovaný dokument mohl být po datu přijetídoplněn, vrácen, revokován či nahrazen. V takovém případě by aktuár měl zvážit rozsah, kdy lze úpravu uplatnit a kdy je s ohledem na metodiku v tomto standardu SAP vhodná.

1.8    Datum účinnosti

Tento standard SAP  je účinný pro aktuárské služby zahájené ode dne 1.1.2016 včetně.

2.     Článek                Definice

Níže jsou definovány termíny použité v tomto standardu SAP.

2.1 AAE – Actuarial Association of Europe – Evropská asociace aktuárů
2.2 Aktuár – Jednotlivý člen jedné z členských organizací AAE.
2.3 Aktuárské služby – Služby, vycházející z aktuárských úvah, poskytované zamýšlenému uživateli, což může zahrnovat poskytnutí rady, doporučení, zjištění nebo názorů.
2.4 ČSpA – Česká společnost aktuárů
2.5 Datum přijetí – Datum, kdy byl tento standard SAP přijat jako finální dokument Valnou hromadouČSpA.
2.6 Legislativa – Aplikovatelné zákony, ustanovení, předpisy nebo další závazná úřední práva (např. účetní standardy a další účinně závazné regulační metodiky)
2.7 Následná událost – Událost, kterou se aktuár dozví po datu vyhodnocení (či datu, na které se odkazují aktuárské služby), jež však předchází dodání sdělení aktuára týkajícího se výsledkůaktuárských služeb.
2.8 Odborný úsudek – Úsudek aktuára založený na pojistně-matematickém vzdělání a zkušenosti.
2.9 Práce – Veškeré aktuárské činnosti prováděné aktuárem týkající se aktuárských služeb. Obvykle zahrnuje získávání znalostí o okolnostech úlohy, získávání dostatečných a spolehlivých dat, výběr předpokladů a metodik, výpočty a analýzu smysluplnosti výsledků, využívání práce dalších lidí, formulování názorů a doporučení, dokumentaci, podávání zpráv a veškerých dalších sdělení.
2.10 Přijímaná aktuárská praxe – Praxe nebo postupy, které jsou obecně uznávané v rámci aktuárské profese jako vhodné pro používání při výkonu aktuárských služeb v rámci rozsahu příslušných odborných profesních zásad.
2.11 Sdělení – Jakékoli vyjádření (včetně ústních vyjádření) vydané nebo učiněné aktuárem s ohledem na aktuárské služby.
2.12 Subjekt  – Předmět, jako celek nebo část, aktuárských služeb, zahrnující pojišťovny, či jiné společnosti poskytující penzijní nebo zaměstnanecké plány, sociální zabezpečení, dále pak jednotlivce, státní orgány nebo úřady, skupiny, atd.
2.13 Zadavatel – Strana angažující poskytovatele aktuárských služeb.  Zadavatel je většinou zákazníkem nebo zaměstnavatelem aktuára.
2.14 Zamýšlený uživatel – Jakákoli právnická nebo fyzická osoba (zpravidla zahrnuje zadavatele), o níž aktuár v době, kdy aktuárské služby poskytuje, ví, že je pro ni zpráva určena.
2.15 Zpráva – Sdělení aktuára poskytující zamýšlenému uživateli několik nebo všechny výsledkyaktuárských služeb v jakékoli zaznamenané podobě, včetně, avšak ne výhradně, papírové formy, textových dokumentů, souborů tabulkového procesoru, e-mailů, webových stránek, prezentací či audio nebo video záznamů.

3.     Článek                Vhodné postupy

3.1    Přijetí úlohy

3.1.1     Při poskytování aktuárských služeb by si měl aktuár spolu se zadavatelem potvrdit povahu a rozsah aktuárských služeb, včetně:

a.    role zadavatele;

b.    omezení nebo omezujících podmínek pro aktuára;

c.    požadavků, jejichž splnění je od aktuára požadováno;

d.    stanovení časového plánu a očekávaných nákladů nebo potřebných zdrojů (zejména, pokud jsou významné); a

e.    potřebných informací sdělených aktuárovi či aktuárem, především pokud jsou citlivé či důvěrné.

3.1.2     Při přijetí úlohy pro aktuárské služby by aktuár měl:

a.    být kompetentní a mít vhodnou praxi s ohledem na poskytování služeb;

b.    být přesvědčený, že úlohu lze splnit v souladu s kodexem profesionálního chování aktuára; a

c.    mít rozumně zajištěný čas, zdroje, přístup k příslušným zaměstnancům a dalším relevantním stranám, přístup k dokumentaci a informacím a právo aktuára sdělovat informace, jak je potřeba pro vykonání jeho práce.

3.2    Znalost relevantních okolností

Aktuár by měl mít nebo by měl získat dostatečné znalosti a povědomí o dostupných datech a informacích, včetně relevantní historie, procesů, povahy obchodních operací, legislativy a obchodního prostředí subjektu tak, aby byl vhodně připravený na poskytování aktuárských služeb požadovaných úlohou.

3.3    Spoléhání na ostatní

Aktuár může používat informace připravené jinou osobou, jako např. data, relevantní smlouvy, pojistné smlouvy, podmínky penzijních plánů, názory dalších odborníků, projekce a podpůrné analýzy (avšak vyjma předpokladů nebo metodik). Aktuár si může vybrat osobu i informace, na které se bude spoléhat, nebo mu informace může poskytnout zadavatel. Aktuár může převzít za takové informace odpovědnost, nebo může uvést, že odpovědnost nese zdroj těchto informací, čímž se své odpovědnosti zříká.

3.3.1     Pokud si aktuár vybere osobu, na kterou se spoléhá, měl by zvážit následující:

a.    kvalifikaci dané osoby;

b.    způsobilost, integritu a objektivitu dané osoby;

c.    povědomí dané osoby o očekávaném použití informace;

d.    diskuze a korespondenci mezi aktuárem a danou osobou týkající se skutečností známých aktuárovi s pravděpodobně materiálním dopadem na použité informace; a

e.    potřebu zkontrolovat její podpůrnou dokumentaci.

3.3.2     Pokud aktuár používá informace připravené jinou osobou, aniž by se zřeknul odpovědnosti za takovéto informace, pak:

a.    by měl prověřit, že použití takovýchto informací odpovídá přijímané aktuárské praxi v rámci jurisdikce služebaktuára;

b.    by měl ustanovit vhodné postupy pro správu a kontrolu informací, které aktuár zamýšlí používat; a

c.    nemusí odhalit zdroj informací.

3.3.3     Pokud aktuár uvede, že se spoléhá na informace jiné osoby a zřekne se odpovědnosti, pak by měl:

a.    takovouto skutečnost (včetně identifikace dané osoby) uvést v každé zprávě  nebo jiném příslušném sdělení;

b.    uvést povahu a rozsah takovéhoto spoléhání na jinou osobu;

c.    prověřit informace, zda neobsahují zřejmé nedostatky;

d.    pokud je to proveditelné, zkontrolovat přiměřenost a konzistenci takovéto informace; a

e.    sdělit kroky, pokud nějaké byly, které aktuár podniknul pro stanovení, zda bylo vhodné se na informaci spoléhat.

3.3.4     Pokud informace připravovala jiná osoba v rámci odlišné jurisdikce, měl by aktuár zvážit jakékoli rozdíly v legislativě nebopřijímané aktuárské praxi mezi těmito dvěma jurisdikcemi i to, jak by tyto rozdíly mohly ovlivnit použití daných informací aktuárem.

3.4    Materialita

V případě zanedbání některých skutečností, či v případě podhodnocených nebo nadhodnocených vyjádření, by měl aktuárposoudit, zda je či není dopad materiální. Práh materiality, v jehož rámci se práce provádí, by měl být stanoven aktuárem, pakliže nebyl určen jinou osobou, jako např. auditorem nebo zadavatelem. Při stanovování prahu materiality by aktuár měl:

3.4.1.    hodnotit materialitu z pohledu zamýšleného uživatele, při zohlednění účelu aktuárských služeb; tedy zanedbání, podhodnocení nebo nadhodnocení jsou materiální, pokud aktuár očekává, že významně ovlivní buď rozhodovánízamýšleného uživatele, nebo přiměřená očekávání zamýšleného uživatele;

3.4.2     zvážit aktuárské služby a subjekt, který je předmětem aktuárských služeb; a

3.4.3     poradit se se zadavatelem, je-li to nezbytné.

3.5    Kvalita dat

3.5.1     Postačující a spolehlivá data ‒ Aktuár by měl zvážit, zda jsou k dispozici postačující a spolehlivá data pro poskytnutíaktuárských služeb. Data jsou postačující, pokud zahrnují informace potřebné pro provedení práce. Data jsou spolehlivá, pokud jsou takovéto informace materiálně přesné.

3.5.2     Validace – Aktuár by měl provést rozumné kroky vedoucí ke kontrole konzistence, úplnosti a přesnosti použitých dat, což by mohlo zahrnovat:

a.    posouzení konzistence s auditovanými účetními výkazy, předvahami či dalšími relevantními záznamy, pokud jsou k dispozici;

b.    testování přijatelnosti dat na základě porovnání s externími nebo nezávislými daty;

c.    testování interní konzistence dat; a

d.    porovnávání dat s daty za předešlé(á) období.

Aktuár by měl popsat takovouto kontrolu ve zprávě.

3.5.3     Zdroje dat pro předpoklady specifické pro subjekty – Při stanovování předpokladů specifických pro subjekty by aktuárměl v možné a vhodné míře zvážit použití dat specifických pro subjekt, pro nějž se předpoklady stanovují. Pokud takovéto údaje nejsou k dispozici, nejsou relevantní nebo důvěryhodné, pak by aktuár měl zvážit přiměřeně upravená oborová data, data z jiných srovnatelných zdrojů, populační data či jiná zveřejněná data. Použitá data i provedené úpravy by měly být popsány ve zprávě.

3.5.4     Nedostatky v datech - Aktuár by měl zvážit možný dopad jakýchkoli nedostatků týkajících se dat (jako neadekvátnost, nekonzistence, neúplnost, nepřesnost a nepřijatelnost) na výsledky práce. Pokud je nepravděpodobné, že by takovéto nedostatky v datech materiálně ovlivnily výsledky, pak není třeba tyto nedostatky dále uvažovat. Pokudaktuár nemůže najít uspokojivý způsob, jak tyto nedostatky vyřešit, pak by měl aktuár zvážit, zda:

a.    odmítne poskytovat nebo pokračovat v poskytování aktuárských služeb;

b.    bude pracovat se zadavatelem na úpravě aktuárských služeb, nebo získá vhodná dodatečná data; nebo

c.    poskytne aktuárské služby, jak nejlépe je to možné, a nedostatky zveřejní ve zprávě (včetně uvedení možného dopadu těchto nedostatků dat), což je podmíněno souladem s  kodexem profesionálního chování aktuára.

3.6    Předpoklady a metodika

3.6.1     Předpoklady a metodika mohou být:

a.    stanoveny aktuárem (3.7);

b.    předepsány zadavatelem nebo jinou osobou (3.8); nebo

c.    nařízeny legislativou (3.9).

3.6.2     Pokud není ve zprávě uvedeno, kdo stanovil předpoklad nebo metodiku, bude se mít za to, že odpovědnost za takovýto předpoklad nebo metodiku nese aktuár, který je autorem zprávy.

3.7    Předpoklady a metodika stanovené aktuárem

Když předpoklady a metodiku stanovuje aktuár, nebo když předpoklady a metodiku, kterou je aktuár ochoten podpořit, stanovuje zadavatel:

3.7.1     Výběr předpokladů a metodiky – Aktuár by měl vybrat předpoklady a metodiku, jež jsou vhodné pro práci. Aktuár by měl zvážit potřeby zamýšleného uživatele a účel aktuárských služeb. Při výběru předpokladů a metodiky by mělaktuár zvážit okolnosti subjektu a úlohy, i příslušné oborové a profesní postupy. Aktuár by měl zvážit, do jaké míry je vhodné předpoklady a metodiku upravit, tak aby se známé nedostatky v dostupných datech vyvážily.

3.7.2     Vhodnost předpokladů - Aktuár by měl zvážit vhodnost předpokladů  použitých pro každou část zvolené metodiky. Předpoklady obecně obsahují podstatný odborný úsudek týkající se vhodnosti zvolené metodiky a parametrů použitých při uplatnění této metodiky. Předpoklady mohou (pokud to umožňují okolnosti) být implicitní nebo explicitní a mohou zahrnovat interpretaci minulých dat či projekci budoucích trendů. Aktuár by měl zvážit, do jaké míry je vhodné použít předpoklady, u kterých je znám významný sklon k podhodnocení či nadhodnocení výsledků.

3.7.3     Přirážky na nepříznivý vývoj – V případech, kdy nejsou požadovány statisticky nevychýlené výpočty, by měl aktuárzvážit, do jaké míry je vhodné upravit předpoklady nebo metodiku pomocí přirážek na nepříznivý vývoj za účelem zohlednění nejistoty v použitých datech, předpokladech nebo metodice. Aktuár by měl uvést jakékoli zahrnutí přirážek na nepříznivý vývoj v předpokladech nebo metodice.

3.7.4     Nespojitosti – Aktuár by měl zvážit dopad jakýchkoli nespojitostí v praxi na předpoklady a metodiku. Nespojitosti mohou vyplývat z:

a.    interních okolností týkajících se subjektu, jako např. změny ve zpracování pojistných událostí na straně pojistitele nebo změny ve složení portfolia; nebo

b.    externích okolností majících dopad na subjekt, jako např. změny právního, ekonomického, legislativního, regulačního, dozorčího, demografického, technologického a sociálního prostředí.

3.7.5     Jednotlivé předpoklady a předpoklady jako celek – Aktuár by měl vyhodnotit, zda je sada předpokladů rozumná jako celek. Zatímco předpoklady by mohly být ospravedlnitelné jednotlivě, je možné, že obezřetnost či optimizmus ve vícero předpokladech bude mít za následek souhrnnou sadu předpokladů, která již nebude platná. Pokud není platná, měl by aktuár provést příslušné úpravy, tak aby docílil rozumné sady předpokladů a přiměřeného konečného výsledku.

3.7.6     Vnitřní konzistence předpokladů – Aktuár by měl ověřit, zda jsou předpoklady použité pro různé komponenty prácemateriálně konzistentní, a že jakékoli významné vzájemné závislosti jsou vhodně modelovány. Aktuár by měl jakoukoli materiální nekonzistenci uvést ve zprávě.

3.7.7     Alternativní předpoklady a testování citlivosti – Tam, kde je to vhodné, by měl aktuár zvážit a zabývat se citlivostí metodiky na změny v klíčových předpokladech. Při určování, zda byla citlivost dostatečně zvážena, by měl aktuár vzít v úvahu účel aktuárských služeb, a zda výsledky testů citlivosti odráží rozumné rozpětí změn v klíčových předpokladech konzistentně s tímto účelem.

3.8    Předepsané předpoklady a metodika

Když jsou předpoklady a metodika předepsány zadavatelem nebo jinou osobou:

3.8.1     Pokud je aktuár ochoten podpořit předepsané předpoklady nebo metodiku (při zajištění souladu s kapitolou 3.7, v rozsahu, v jakém lze uplatnit), může aktuár uvést osobu, která předpoklad nebo metodiku předepsala, a vyjádřit svou podporu.

3.8.2     Pokud není aktuár ochoten podpořit předepsané předpoklady nebo metodiku, protože:

a.    je v zásadním rozporu s tím, co by bylo vhodné pro účel aktuárských služeb, pak by měl aktuár tuto skutečnost uvést ve zprávě, stejně tak jako osobu, která předpoklad nebo metodiku předepsala, a důvod, proč tento předpoklad nebo metodiku stanovila tato strana a ne aktuár; nebo

b.    aktuár není schopen posoudit vhodnost předepsaného předpokladu nebo metodiky bez provedení významného objemu dodatečné práce nad rámec úlohy, nebo protože aktuár nebyl kvalifikován pro posouzení vhodnosti předpokladu, pak by měl aktuár tuto skutečnost uvést ve zprávě, stejně tak jako osobu, která předpoklad nebo metodiku předepsala, a důvod, proč tento předpoklad nebo metodiku stanovila tato strana a ne aktuár;

3.8.3     Pokud zadavatel požaduje dodatečný výpočet za použití sady předpokladů, které aktuár neposoudil jako přiměřené pro účel aktuárských služeb, pak aktuár může zadavateli poskytnout výsledky na základě takovýchto předpokladů. Pokud se mají tyto výsledky předat jakékoli jiné osobě než jen zadavateli, pak by měl aktuár uvést zdroj těchto předpokladů i svůj názor ohledně jejich vhodnosti.

3.9    Předpoklady a metodika nařízené legislativou

Pokud je nějaký předpoklad či metodika nařízena legislativou, měl by aktuár uvést ve zprávě, že tento předpoklad nebo metodika byly stanoveny legislativou a že by se zpráva neměla používat pro jiné účely, pro které použité předpoklady nebo metodika nejsou vhodné (nejsou-li vhodně upraveny).

3.10  Procesní řízení

3.10.1   Procesní kontroly – Aktuár by měl zvážit, do jaké míry, pokud vůbec, by se měly kontrolovat postupy používané při realizaci práce, a pokud ano, jak.     

3.10.2   Kontroly přiměřenosti – Aktuár by měl zkontrolovat, zda jsou výsledky vyprodukované na základě zvolených předpokladů a metodiky celkově přiměřené.

3.11  Vzájemné posouzení (peer review)

Aktuár by měl zvážit, do jaké míry, pokud vůbec, je vhodné nechat zprávu nestranně posoudit, buď jako celek nebo její část, ještě předtím, než bude konečná zpráva předána zadavateli nebo zamýšlenému uživateli. Účelem vzájemného posouzení je zajistit kvalitu zprávy, a to pomocí procesu přizpůsobeného složitosti práce a specifickému prostředí, ve kterém aktuárpracuje. Pokud je vzájemné posouzení považováno za vhodné:

3.11.1   aktuár by si měl vybrat posuzovatele, který je nestranný v zájmu o posuzované komponenty a má znalosti a zkušenosti z praktické oblasti aktuárských služeb;

3.11.2   pokud je posuzovatelem aktuár, měl by při posuzování dodržovat metodiku v rámci tohoto standardu SAP, tj. kde je to aplikovatelné.

3.12  Řešení následných událostí

Aktuár by měl zvážit jakoukoli následnou událost, které má potenciál materiálně změnit výsledky aktuárských služeb, pokud taková událost byla zohledněna v jeho práci a uvést takovouto událost ve sdělení aktuára.

3.13  Uchovávání dokumentace

3.13.1   Aktuár by si měl po rozumnou dobu uchovávat dostačující dokumentaci pro účely jako:

a.    vzájemné posouzení, kontroly plynoucí z regulace a audit;

b.    soulad s legislativou; a

c.    možnost opakovaného zadání úlohy jinému aktuárovi.

3.13.2   Dokumentace je dostačující, pokud obsahuje dostatečný detail pro jiného aktuára kvalifikovaného ve stejné  oblasti činnosti k pochopení práce a vyhodnocení učiněných úsudků.

3.13.3   Nic v tomto standardu SAP není myšleno tak, aby poskytovalo jakékoli osobě přístup k materiálu nad rámec přístupu, ke kterému je již oprávněna.

4.     Článek Komunikace

4.1    Obecné principy

Každé sdělení by mělo být přiměřené konkrétním okolnostem a zohledňovat dovednosti, povědomí, úroveň příslušné technické kvalifikace a potřeby zamýšleného uživatele, aby měl zamýšlený uživatel možnost porozumět implikacím vesděleních aktuára.

4.1.1     Forma a obsah ‒ Aktuár by měl stanovit formu, strukturu, styl, úroveň detailu a obsah každého sdělení, aby bylo vhodné pro konkrétní okolnosti a bralo v úvahu zamýšleného uživatele.

4.1.2     Jasnost – Aktuár by měl každé sdělení formulovat jasně, používat jazyk přiměřený konkrétním okolnostem a brát v úvahu zamýšleného uživatele.

4.1.3     Načasování sdělení – Aktuár by měl vydat každé sdělení během přiměřeného časového období. Načasování sděleníby mělo odrážet jakékoli dohody učiněné se zadavatelem. Při nastavování časového plánu by měl aktuár zvážit potřeby zamýšleného uživatele.

4.1.4     Identifikace aktuára – Sdělení by mělo jasně identifikovat aktuára, který ho vydává. Pokud sdělení, z něhož je alespoň část aktuárské povahy, vydávají dva nebo více jednotlivců, pak by sdělení mělo identifikovat všechny odpovědnéaktuáry, ledaže by to aktuáři posoudili jako nepřiměřené. Název organizace, s níž je aktuár spojen, může být také uveden ve sdělení, avšak odpovědnosti aktuára nejsou takovouto identifikací dotčeny.  Neposoudí-li to aktuár jako nepřiměřené, mělo by každé sdělení dále uvádět, do jaké míry a jak lze od aktuára nebo jiné osoby získat dodatečné informace a vysvětlení.

4.2    Zpráva

Aktuár by měl sepsat zprávu, pakliže nebudou zamýšlení uživatelé o výsledcích aktuárské služby informováni jiným adekvátním způsobem (včetně přístupu k podpůrným informacím, které jsou nezbytné pro pochopení těchto výsledků). Aktuárby měl veškeré informace prezentovat v dostatečném detailu, tak aby jiný aktuár kvalifikovaný ve stejné oblasti činnosti mohlobjektivně posoudit přiměřenost práce aktuára.

4.2.1     Obsah – Ve zprávě by aktuár měl zahrnout následující, je-li to aplikovatelné:

a.    rozsah a zamýšlené použití zprávy;

b.    výsledky aktuárských služeb, včetně možné variability těchto výsledků;

c.    použitou metodiku, předpoklady a data;

d.   jakákoli omezení týkající se distribuce;

e.    datum zprávy; a

f.     informace o autorství zprávy.

4.2.2     Informace – Ve zprávě by měl aktuár vydávající zprávu uvést následující informace, je-li to aplikovatelné:

a.    jakékoli materiální odchylky od metodiky popsané v tomto standardu SAP  (1.3);

b.    jakékoli spoléhání se na informace připravené jinou osobou, u nichž se aktuár zřekl odpovědnosti (3.3.3);

c.    jakékoli úpravy dat, validace a nedostatky (3.5);

d.   vyhodnocení aktuára ohledně nejistoty spočívající v informacích použitých aktuárem (3.5.4.c);

e.    jakoukoli materiální nekonzistenci v použitých předpokladech (3.7.6);

f.     kde zpráva obsahuje výsledky dodatečného výpočtu za použití sady předpokladů požadovaných zadavatelem,které aktuár neposoudil jako přiměřené pro účel úlohy (3.8.3);

g.    předpoklady a metodiku předepsané jinou osobou (3.8);

h.    předpoklady a metodiku nařízené legislativou (3.9); a

i.      jakoukoli materiální následnou událost (3.12).

4.2.3     Autorství – Aktuár vydávající zprávu by měl ve zprávě zahrnout:

a.    jméno aktuára;

b.    pokud je to aplikovatelné, název organizace, jejímž jménem aktuár vydává zprávu, a pozici aktuára;

c.    roli ve smyslu odstavce 1.4, jakou aktuár  zastává;

d.   kvalifikace aktuára;

e.    kodex profesionálního chování aktuára a aktuárské standardy, v jejichž rámci byla práce prováděna, pokud existuje možná nejasnost; a

f.     pokud je to aplikovatelné, co ověřil a na co spoléhal.

4.2.4     Forma – Zpráva může obsahovat jeden nebo více dokument(ů), jež mohou být vyhotoveny v několika různých formátech. Pokud zpráva obsahuje vícero dokumentů, měl by aktuár všem zamýšleným uživatelům sdělit, které dokumenty tvoří zprávu. Aktuár by měl zajistit, aby části zprávy (zejména části na elektronických médiích) bylo možné po přiměřené časové období spolehlivě reprodukovat.

4.2.5     Omezující podmínky – Obsah zprávy může být omezen okolnostmi, jako např. právními, legislativními, regulačními nebo kontrolními procesy. Omezující podmínky mohu zahrnovat i další standardy, jako např. standardy pro finanční reporting nebo účetní politiku subjektu. Aktuár by měl dodržovat metodiku popsanou v tomto standardu SAP  do rozumně možné míry v rámci takovýchto omezení.